Příprava povrchu

I ty nejestetičtější tapety uplatní svou krásu pouze po nalepení na správně upravenou plochu. Ne náhodou předepisují normy to, že základová plocha (stěna) musí být pevná, čistá, suchá, bez trhlin a bez látek bránících lepení. Jen tak se může předejít nepříjemným komplikacím. Garantovat dlouhodobou životnost tapety je možné pouze při spolehlivém a odborném provádění tapetovacích prací, mezi které patří i důkladná příprava podkladové plochy.

Podkladová plocha se definuje jako pevná nosná konstrukce, na kterou se přilepí tapeta, bordura nebo na kterou se uchytí dřevěný obklad. Součástí základu není jen nosná stěna (zdivo nebo stavební panely), ale i různé vrstvy (včetně krycích), jako jsou izolace, omítky, stěrkové plochy, barvy nebo jiné nátěry, někdy i staré tapety.

Důležitými vlastnostmi, které jsou při tapetování rozhodující, jsou pevnost a nasákavost podkladové plochy. Podle nasákavosti se rozlišují vrstvy schopné absorbovat vlhkost neboli vrstvy savé (např. beton, dřevo, přírodní kámen, cihla, sádrokarton) a vrstvy hutné, nesavé (např. plast, kov, linoleum). Protože se tapetování obvykle provádí jen na savých površích, je nutné zvýšit nasákavost nesavých povrchů (např. odstraněním barevné vrstvy, omítnutím, přestrkováním, atd.). Tím se výrazně zvýší spolehlivost tapetování. Pokud není možné zvýšit nasákavost, je nutné zvolit takový typ tapety, který umožňuje odpařování vlhkosti lepidla přes strukturu tapety.

Příprava podkladu

Podle potřeby je vhodné provést následující úkony, které zajistí dokonalou přípravu podkladové plochy pro tapetování:

• Vrstvy barev (klihové a vápenaté barvy) bránící nasákavosti nebo přilnavosti je třeba seškrábat.
• Staré tapety je možné odstranit pomocí odstraňovače tapet Metylan, který je vhodný i na odstraňování starých glejových barev.
• Povrch připravený pro lepení je bezpodmínečně nutné penetrovat kvůli lepší přilnavosti a na snížení nasákavosti.
• Povrchy nesmí být vlhké, ledkové, ani plesnivé. Je třeba odstranit nejen následky, ale i příčiny těchto jevů (např. přídavnou hydroizolací).
• Mastné a olejové skvrny, stopy po dehtu i zbytky starých anilinových barev je třeba mechanicky odstranit.
• Fleky po nikotinu, sazích a vyschlé promoknutí je třeba vhodnými prostředky náležitě ošetřit (izolovat).
• Praskliny a prohlubně je třeba vyplnit vhodným výplňovým materiálem, po uplynutí předepsané doby schnutí celou plochu vyhladit stěrkováním.
• V případě tapet s papírovým podkladem je třeba nejprve nalepit makulaturu (základovou tapetu) na připravený povrch. Makulaturu můžete přilepit stejným lepidlem jako tapetu, kterou přilepíte později.

Podkladová plocha

Příliš vysoká zbytková vlhkost omítky (nanesená malta ještě není dostatečně vyschlá) představuje pro tapetování vážné riziko. Nadbytečná vlhkost se vlivem parní difúze snaží dostat ven, a tak zpomaluje vysychání (vytvrzení) tapetovacího lepidla a samotné tapety. V případě, že dosáhne kritickou hodnotu, může vlhkost vsáknout do přilepené tapety a způsobit na ni nepříjemné šmouhy. Situace je ještě horší v případě omítek s obsahem sádry. Pokud se vlhkost z podkladu neodpaří a na takovou plochu nalepíte například vinylovou tapetu, omítka změkne, ztratí svou pevnost a může se společně s tapetou oddělit od stěny! Aby se vyhnulo těmto nepříjemnostem, norma striktně předepisuje přípustný obsah vlhkosti omítkové malty.

Vlhkost - lze zjistit jednoduše, pokud není k dispozici vlhkoměr, nalepí se fólie o ploše cca 0,5 m² na stěnu pomocí lepicí pásky a přibližně po 24 hodinách se odstraní. Pokud je na vnitřní straně fólie kondenzovaná pára, nebo pokud plocha ztmavne, znamená to, že omítka je nadměrně vlhká. V takových případech je nutné vyčkat než vyschne nebo vytopit místnost pomocí tepelného zářiče, aby se schnutí urychlilo.

Kvalita povrchu - lze odhadnout pouze přejetím dlaní po ploše. Pokud se na prsty přilepí zrnka prachu, pevnost není dostatečná. Bezpečnější způsob zjišťování pevnosti je metoda lepicí pásky. Na stěnu se přilepí lepicí páska délky 30 cm, důkladně se přitlačí a pak prudce odtrhneme z plochy. Pokud na lepkavé straně pásky zůstanou zbytky omítky, pak je pevnost pod předepsanou hodnotou. Tato metoda je vhodná i na zjištění, zda lze tapetu lepit přímo na disperzní barvu nanesenou na zeď, nebo je třeba barvu odstranit. Povrchovou pevnost je možné zkontrolovat i škrábáním. Ideální pomůckou pro škrábání je hřebík nebo špachtle. Pokud se dá povrch snadno oškrabat a odpadává, je třeba kritické části odstranit (obrousit, vysekat).

Nedostatečně pevný povrch, lze zpevnit omítací maltou odpovídající kvality - pokud je to možné, tak s obsahem cementu. V některých případech, kdy pevnost povrchu je nižší než požadovaná pevnost, pomůže zpevnění povrchu hloubkovým penetračním nátěrem Metylan (zředěným vodou v poměru 1:1, nanést dvakrát).

Nasákavost povrchu - je jednou z nejdůležitějších podmínek tapetování, proto je třeba zkontrolovat nasákavost ještě před zahájením prací. Pro ověření je nutná voda, kterou se stěna postříká a přitom se pozoruje, v jaké míře podklad pod jejím vlivem ztmavne. Pokud je nasákavost povrchu dobrá, základová plocha vlivem vody změní po krátkém čase barvu (ztmavne). Ale i příliš nasákavý povrch může způsobit nemalé problémy (pokud namočený povrch příliš rychle ztmavne, je nasákavost příliš vysoká). V tomto případě voda rychle vsákne do podkladu, lepidlo nedokáže vytvořit potřebnou vazbu a tapeta může ze stěny odpadnout. Tomu můžeme zabránit tím, že se povrchy s vysokou nasákavostí důkladně ošetří hloubkovým penetračním nátěrem Metylan, pokud je třeba i ve dvou vrstvách. Z dobře impregnované stěny vodní kapky odpadávají nebo se voda do hloubky vsákne pomaleji (pomalé ztmavnutí povrchu).

Skvrny - mastné, olejové a dehtové skvrny se musí z povrchu odstranit mechanicky. Mohou způsobit skvrny na tapetě, navíc lepidlo ani tapeta na takto znečištěnou plochu často nepřilne. Nesmí se podceňovat ani jiné znečištění a povlaky na podkladové ploše. Nejenže brání dobré přilnavosti tapety, některé mohou způsobit i její zabarvení.

Další příklady skvrn, kteé je třeba mechanicky odstranit jsou nažloutlé stopy po starém promoknutí, skvrny od rzi, sazí a nikotinu. Pokud to není z nějakého důvodu možné, je potřeba je izolovat pomocí izolačních základových nátěrů a barev běžně dostupných v obchodní síti. Anilinové barvy (anilin dříve sloužil jako pojivo barev), je potřeba seškrábat z povrchu, protože jejich izolace je téměř nemožná a hrozí, že budou příčinou barevných skvrn na tapetách. V případě barevných povrchů je obzvlášť důležité zjistit nejen jejich nasákavost, ale i to, zda je přilnavost barvy všude vyhovující. Pokud je nasákavost barevné podkladové plochy dostatečná, nevyskytují se během tapetování žádné problémy. V případě, že vrstva barvy (např. olejová barva) uzavírá póry povrchu nebo je slabě lepivá, je nezbytné ji mechanicky nebo jiným způsobem ze zdi odstranit.

Praskliny- pro kontrolu nerovností povrchu stěny se použije rovná lať nebo vodováha, odchylky svislých a vodorovných stěn se může ověřit vodováhou. Pokud se na stěně nachází praskliny, je třeba je vyplnit pružným spárovacím materiálem (stavební akrylát) nebo použít opravný vlies. Tapetované povrchy budou estetické a budou disponovat dlouhou životností pouze v tom případě, když budou nalepeny na hladké povrchy bez prasklin.

Teplota - proto, aby výsledek vašeho tapetování byl dokonalý, je velmi důležité zohlednit teplotu vzduchu a relativní vlhkost. Časové intervaly uvedené v technických listech se vztahují na teplotu 23 ° C a relativní vlhkost vzduchu 55%. V případě jiných klimatických podmínek může doba zpracovatelnosti a vázání výrazně narůstat (nízký obsah vlhkosti a vysoká teplota).

Nedoporučuje se tapetovat, pokud

• teplota povrchu a vzduchu je <15 ° C
• relativní vlhkost vzduchu je> 75%

 

Penetrace

Penetrační nátěr se použije pouze na plochách s dobrou nasákavostí, jako např. sádrokarton, zasádrované povrchy, beton, omítky, disperzní barviva, vápnem ošetřené plochy atd.
Na tapety s papírovou nosnou vrstvou se penetrační nátěr použít nemusí, jsou totiž automaticky penetrovány při lepení tapetovým lepidlem PUFAS (po promíchání s vodou v poměru uvedeném na obalu).
Naopak před lepením tapety s nosnou vrstvou vlies je třeba penetraci v každém případě provést. Lepidlo se v tomto případě nanáší přímo na stěnu, nikoli na tapety. Nasákavý povrch stěny příliš rychle vstřebává vlhkost lepidla a stává se, že lepidlo uschne dřív než se přiloží tapeta. Základní nátěr hloubkovým akrylátovým penetračním nátěrem udrží stěnu ve vlhkém stavu, takže se může jednoduše a bez zbytečných starostí tapeta přitlačit na stěnu a vlhká vrstva lepidla zajistí dokonalé přilepení tapety.

Stěrkování

Pro vyhlazení (jemné stěrkování) se nanáší na povrch stěn špachtlí z nerezového materiálu stěrkovací materiál, a to minimálně ve dvou vrstvách. Po nanesení první vrstvy a po jejím úplném vyschnutí je třeba celou plochu přebrousit pomocí drsného brusného papíru, a to ještě před nanesením druhé (vyhlazovací) vrstvy. Druhou vrstvou přebrousíme podle potřeby jemným smirkovým papírem.

Pokud se budou lepit vinylové tapety, jejíž barevná strana je z umělé hmoty, vlhkost může unikat jen směrem do stěny, proto se na stěrkování doporučuje použít materiál s obsahem disperze vápna a umělé hmoty. Materiály pro stěrkování s obsahem sádry jsou pod vinylové tapety nevhodné, protože vlivem vlhkosti nabobtnají a mohou se oddělit od základové plochy.